První kapitola

Takže, moje léto v ústraní oficiálně skončilo – pravda trochu později, než to kalendářní, ale přece jen. Možná znovu cítím, že mám co říct a o čem psát. Pokud jste mi zachovali věrnost a přízeň, tady máte první kapitolu z mojí připravované knihy – budu rád za jakoukoliv kritiku a komentáře. A vůbec, o jakém tématu by jste si chtěli ode mě přečíst? Můj email je vám znovu k dispozici.

Cizinec – povídka

Plamen sirky vyřízne jizvu světla v temnotě. Lehce třesoucí rukou pomalu zvedne cigaretu, potáhne kouř a chvíli ho zamyšleně podrží v plicích s pohledem upřeným na protější stěnu. Nakonec uhne očima směrem ke dveřnímu rámu, vedoucímu na chodbu.

Prokletí

Tato povídka je pokusem zpracovat beletristickou formou průběh extrémně úspěšného prokletí s úmyslem zabít provedeného zkušeným praktikem. Můžete tam najít spoustu náznaků, co se vlastně stane po úspěšném prokletí a jaké jsou jeho znaky a příznaky.

Povídka je psaná s lehkou nadsázkou, domýšlením a autorskou licencí, přesto – je založena a inspirována reálnou událostí.

Ta delší cesta

Tohle berte jako pokus zpracovat můj pár dní starý sen povídkovou formou. Věnováno Elišce.

Nešetřete kritikou. Myslím to vážně.

Podstata reality

Podstata reality může být poněkud matoucí pojem. Chci tím hlavně vyjádřit otázku, o čem svět a potažmo život vlastně jsou, co je pod povrchem který vidíme a vnímáme, co to znamená a především, jestli to někdy můžeme s určitostí poznat. 

Ospraveditelná vražda

Dnes, pro změnu, trochu kontroverzněji – je někdy správné předčasně ukončit život jiné osobě? A pokud ano, jak to provést magickou cestou?

Volání zapomenutých bohů

Bohové nikdy neumírají. Občas se na ně zapomene, na chvíli se ztratí, ale pořád tu někde jsou a čekají na svoji další šanci. Možná pod jiným jménem a na povrchní pohled změněni, přesto podstatou zůstávají stejní. A i ti nejstarší pořád přežívají. Pokud je správně zavoláte, odpoví.

Článek, který budete ignorovat

Viděl jsem nejlepší mozky své generace otročit v podřadných pracích celého světa, otupělé a zničené. Viděl jsem špínu a bídu a ubohost, kamkoliv jsem se podíval. To všechno vzniká záměrně.

Lidství jako výsada

Dnes se chci zamyslet nad svým pojetím lidství (záměrně se vyhýbám pojmu lidskost pro jeho humanistické konotace). Mám za to, že člověkem se nerodíme, ale musíme si tento status zasloužit jako výsadu. Neboli, většina lidí které potkáváte, nemá na toto označení nejmenší nárok.

Časová zaostřenost

Možná jsem přišel na hlavní společný znak lidí s „myslí adepta“ – soustředění na přítomnost. Vědomě žít v právě probíhajícím okamžiku je totiž nejenom těžké, ale hlavně vám to nedává šanci ulehčovat si tíhu života berličkami.